Pro mé děti

Středa v 23:27 | Trixie - Bublinka | 

Jednou až tyto řádky budeš číst,
vzpomeň si prosím co jsem ti chtěla říct.
Miluju tě moc a někdy to i bolí,
jsi přesto života mého solí.
Bez tebe bych se nemohla nadechnout,
snažim se dělat co jde však nemohu se hnout.
Jedno přání v životě mám,
vše co je mé ti dám.
Jen nezapomeň jinak než já žít,
snaž se vše co znáš a víš využít.
 
 
 

Tvá krása pramení z tvého srdce

4. listopadu 2012 v 21:02 | Trixie7 - Bublinka |  

Tvá krása pramení z tvého srdce,
moudrost máš ze svých zkušeností.
Víš že život není jako v pohádce,
ty oplýváš svou laskavou štědrostí.
Ačkoliv nemáš na růžích ustláno,
víš co je vždy nejdůležitější.
Zadarmo ti nic není dáno,
nad poklady světa jsi vzácnější.
 
 
 

Krása tvé čisté duše

4. listopadu 2012 v 1:02 | Trixie7 - Bublinka |  

Krása tvé čisté duše,
je jako kouzlo noci.
Je-li třeba nikdo nepřikluše,
jsi sám/sama není pomoci.
Zlobným bahnem se brodíš,
zapadáš až na dno.
Nikoho hned tak neodsoudíš,
víš že nic nejde snadno.
Boj ten nikdy nevzdáváš,
odpuštění ti není cizí.
Radost tu nám rozdáváš,
tvé srdce je ryzí.
 
 
 

Když noc zahalí nás tmou

2. listopadu 2012 v 22:19 | Trixie7 - Bublinka |

Když noc zahalí nás tmou,
zvláštní věci se začnou dít.
Sem v ní je je silou mou,
v tu dobu musim bdít.
Nacházím v ní moc tajemnou,
pomohu jí v jejím dílu.
Má moc roste každou vteřinou,
nebráním se dává mi sílu.
Ona a já jsme jedna bytost,
bez ní jsem pouhé nic.
Najde se v ní všeho dost,
s ní nemá má moc hranic.
 
 

Jako pták si létá v oblacích

22. října 2012 v 1:01 | Trixie7 - Bublinka |

Jako pták si létá v oblacích mé myšlenky poletují v dáli,
bez cíle já putuji neznámou krajinou.
Tak jako poddaní se podrobují králi,
já nechávám se unášet vodní hladinou.
Moci se povznést nad vše co mně tíží,
jako květina se nechat sluncem hřát.
Nebát se když temnota se blíží,
milovanou osobu u sebe si budu přát.
 
 
 

kdo vi jak to nazvat?

6. září 2012 v 3:10 | Trixie7 - Bublinka |

Tvůj život je můj a můj život je tvůj,
jsme jedna bytost,
dýcháme spolu,
cítíme stejně,
milujeme stejně,
nenávidíme stejně.
Můj krok je tvůj a tvůj krok je můj,
zakopáváme stejně,
vstáváme stejně,
bojujeme stejně.
Ačkoliv nejsme spolu,
víme že nás nic nerozdělí,
patříme k sobě.
Někdy jsme jako oheň a led,
cukr a sůl,
nenávidíme se a přesto se milujeme.
Přesto víme,
že to pouto mezi námi se nedá rozdělit.
Já zůstanu ve tvém srdci a ty v mém.
 
 
 

nevim jak to nazvat :)

6. září 2012 v 2:50 | Trixie7 - Bublinka |  

Vše zvládnem jen když si uchováme jeden druhého v srdci,

spolu se budeme smát,

spolu budeme plakat,

spolu se budeme trápit,

spolu budeme šťastni.

Vše zvládneme jen když se neopustíme,

v každé chvíli v myšlenkách,

krok za krokem půjdeme spolu,

neskončí to ani kdyby se svět spikl proti nám.

 

 

Tak jako pomalu jaro přichází

11. února 2012 v 2:33 | Trixie7 - Bublinka |

Tak jako pomalu jaro přichází,

tak láska do srdce se vkrádá.

Slunce projde sněžnou hrází,

ta čarodějka ho pomalu ovládá.

Paprsky sluneční zemi pozvolna probouzí,

něžným pohlazením nám duši zahřívá.

Bez něj by vše na zemi trpělo nouzí,

pro svou čarodějnou moc je tak vábivá.

Probouzející přírodou necháváme se unést,

jejímu svůdnému lákání se každý neubrání.

Příroda kolem nás začíná nádherně kvést,

láska nám přednese své sladké vyznání.

 

 

Nad slunce jasnější

4. listopadu 2011 v 0:16 | Trixie7 - Bublinka |  

Nad slunce jasnější,

usměv tvůj zářivý.

Nad oheň žhavější,

pohled tvůj jiskřivý.

Nad poklad cennější,

srdce tvé laskavé.

Nad pochoutky chutnější,

rty tvé lákavé.

Nad hedvábí lehčejší,

dotek tvůj jemný.

Nad hudbu krásnější,

hlas tvůj tajemný.

Tebe nelze ničím nahradit,

neměň se svá zůstaň stále.

Tobě není třeba radit,

za svými cíly jdi dále.

 

 

Krátičké básně a úvahy

12. října 2011 v 0:05 | Trixie7-Bublinka |

V očích se odráží vše co v sobě nosíš,

zlobu, vztek, nenávist, únavu i lásku.

Myslíš si, že je to ukryté a to se mýlíš.

V očích je vidět jako v zrdcátku.

 

Když s tebou jsem nic nevnímám,

jen na tebe se zadívám.

Jsi pro mě jako den a noc,

láska má nade mnou moc.

Chci připomínat si jen,

s tebou každý prožitý den.

 

Zdál se mi krásný sen,

tvé oči hřály mě celý den.

Ruce tvé hladily celé mé tělo,

ústa tvá laskala až to zabolelo

 

Vždy když jdu spát na tebe myslím,

když vstávám s tebou se probouzím.

Jsi pro mě slunka žár měsíční svit.

Co ještě mohla bych po tobě chtít?

Hřeješ mně chladíš, chvěji se touhou,

ať naše láska netrvá jen chvíly pouhou.

 

Láska je křehká, snadno se rozbije a slepit se nedá.

Musí se o ni pečovat, jako květinu jí něhou zalévat.

 

Slzy mi stékají po tváři,

bolest mým srdcem proniká.

V očích se bezmoc odráží,

láska má ode mne utíká.

 

Láska je motýl, snadno uletí.

První je pusa, pak objetí.

Ta krátká chvíle s milovaným,

se snadno v bolest obrátí.

A než se naděješ jsi sám,

a na duši máš velký šrám.

 

 

Ani nevím jak to nazvat

7. října 2011 v 3:57 | Trixie7 - Bublinka | 

Ty víš koho miluju, ty víš kdo já jsem,

tak nenech mně čekat, pojď prožít spolu ten náš sen.

Ty víš kdo mně miluje, ty víš kdo jsi ty,

tak nenech mně čekat, odhodíme spolu všechny trampoty.

Jako jedno bijí naše srdce, jako jedno tělo jsme,

tak nenech mně čekat, prožijeme krásný den.

Jako jedna bytost dýcháme, jako jeden život jsme,

tak nenech mně čekat, překrásný jsi miláček můj jen.

 

 

Proč píšu básně své ani nevím ...

5. srpna 2011 v 18:29 | Trixie7 - Bublinka |  

Proč píšu básně své ani nevím,

pro koho vlastně je tvořím?

Snad jednou si sama odpovím,

do svých pocitů se nořím.

Jsou někde v nitru mém,

já nacházím v nich útěchu.

Někdy zůstávám v úžasu němém,

však někdy vznikají ve spěchu.

Když čtu je sama nevěřím,

to že jsem já vymyslela?

Čas přitom vůbec nijak neměřím,

lepší když je tvořím zvesela.

 

 

Jak moc pro mně znamenáš 1

16. dubna 2011 v 3:06 | Trixie7 - Bublinka |  

Jak dobře mi s tebou je to asi víš,

každou chvilku si do svého srdce uschovám.

Ani jsem netušila že snadno mou lásku ulovíš,

na přítomnost tvou se strašně moc těšívám.

Nejsi-li se mnou vůbec nic mně nebaví,

já nedokážu na nic jen na tebe myslet.

Jen tvé milé slovo mé obavy roztaví,

chci s tebou naše životy ve všem sdílet.

Když jsi se mnou nic jiného nevnímám,

chtěla bych ti dát celý svět.

Jen tebe stále ve své mysli objímám,

pro mně jsi ty ten nejnádhernější květ.

 

 

Odpověď na žádost o ruku (ve hře)

28. února 2011 v 2:45 | Trixie7 - Bublinka |  

Troy má lásko jen pro tebe mé srdce buší,

co mám ti dám svůj život i dítě budeš-li si ho přát.

Jak moc tě miluji nikdo netuší,

nikoho jiného bych nechtěla nikoho jiného nechci znát.

Mé srdce duše tělo ti už dávno patří,

ale to ty moc dobře víš a tušíš.

I kdyby otec nesouhlasil tak ať se svět zboří,

mně jedno to je vezmu si tě ráda ani žádat nemusíš.

 

 

Co dokážou zlá slova

27. ledna 2011 v 2:29 | Trixie7 - Bublinka |  

Jak prázná studna je má duše,

nikomu to však nedám znát.

Že do srdce mi vlétl šíp z kuše,

ten šíp smrtelnou práci má vykonat.

Nedám se mu to mi věř,

že hodně těžké to mít bude.

Jsem lidská bytost žádná zvěř,

bude trvat než srdce mé dobude.

Tak snadno já se nevzdávám,

bránit se budu co sil mám.

Nepovolím to slibuju vám,

bolest už skoro nevnímám.

Snažím se bolestí nejančit,

ta rána je moc veliká.

Šíp mým tělem k srdci proniká,

možná té kuši odpustím a budem spolu tančit.

 

 

Ty - Když radost máš ...

24. ledna 2011 v 1:14 | Trixie7 - Bublinka |

Když radost máš,

hned jí rozdáváš.

Vše jinak vnímáš,

šťastný pocit zanecháváš.

Jen ty víš a znáš,

že to co dál dáš,

zas jinde poznáš,

když lásku rozdáš.

Malý kousek si necháš,

zlo ze sebe setřásáš.

V těch citech se kocháš,

pak radostí jásáš.

 

 

Omluva

18. ledna 2011 v 17:49 | Trixie7 - Bublinka |  

Já píšu zamilované básně,

když se cítím šťastně.

V depresi za nic nestojím,

to se i verše psát bojím.

Ve hře a milých slovech mám útěchu,

pak dokážu skládat rým ve spěchu.

Bez přátel mých nejsem nic,

díky nim mé verše nemají hranic.

Co pro mně znamenáte říct nedovedu,

však věřte mi srdce nemám z ledu.

Vím že jsem některým ublížila,

já jen po milém slově a pohlazení toužila.

Umím se vyjádřit jen skrz své básně,

tímto se omlouvám mějte se šťastně a krásně.

 

 

Jací by jsme měli být

7. ledna 2011 v 20:11 | Trixie7 - Bublinka |

Svět je hned krásnější když se člověk nemračí,

když jsme k sobě milejší to jediné stačí.

Vlídné slovo a úsměv i zázrak dokáží,

však upřímné to musí být jinak se to pokazí.

Slova můžou více nežli facka ranit,

proč zlými slovy city druhých hanit.

 

 

O synech

29. prosince 2010 v 23:25 | Trixie7 - Bublinka a její syn |  

Jsi moje malé zlatíčko,

svým úsměvem záříš jako sluníčko,

které se usmívá na svět,

je krásné jako květ.

Jsi můj malý brouček,

můj blonďatý klouček,

jsi chytrý a rychlí jako liška,

ale malý jako myška.

 

 

3.Básnička - Nechci si už na nic hrát ...

5. srpna 2010 v 14:23 | Trixie7 - Bublinka |

 

Básnička pro mou lásku

Nechci si už na nic hrát,

chci se jen stále smát.

S tebou žít náš sen,

prožít každičký den.

Do oblak budeme létat,

na zemi spolu se dívat.

Jít s tebou někam ven,

dívat se na tebe jen.

Spolu nebudem se bát,

budeme-li se milovat.

 

 

2. Básnička - Nechci lásku svou už skrývat ...

5. srpna 2010 v 14:22 | Bublinka |  

 

Pro Tygříka

Nechci lásku svou už skrývat,

jen na tebe se chci dívat.

Jít s tebou krásnou zahradou,

mít nebe modré nad hlavou.

Jsi přítel co mě snad nezradí,

doufám že v težké chvíli mě i pohladí.

 

1.Básnička - Jsi pro mě jako letní den ....

5. srpna 2010 v 14:19 | Trixie7-Bublinka | 

 

Básnička - pro T .......

Jsi pro mě jako letní den,

chci víc než mít o tobě sen.

Prožít s tebou nádherné chvíle,

když je naše láska v plné síle.

Užít si s tebou krásy tohoto života

a nemít strach že přijde nějaká trampota.

S tebou se vůbec ničeho nebojím,

jen se k tobě šťastně přitulím.

 

 

O mé babičce

1. srpna 2010 v 22:40 | Trixie7-Bublinka |

Má milovaná babičko, jak ráda bych vrátila ty chvíle plné radosti,

kdy jsme si spolu dávaly zmrzlinu a nebo zákusky.

Vzpomínám jak jsme se spolu smály a plakávaly.

Chybí mi tvá pusa a objetí i to, jak jsem v noci poslouchala,

zda dýcháš jestli žiješ!

Zemřela jsi a já ti nestihla říct, jak jsem ti vděčná, 

že jsi mi věnovala ten krátký okamžik svého života.

Neřekla jsem ti, co jsi pro mě znamenala, jak jsem tě milovala.

 

 

Krásná slova

1. srpna 2010 v 22:39 | Trixie7-Bublinka | 

Tvá láska byla jak krásný sen,

který však trval pouhý den.

Nemohu myslet, ani se smát,

chci navěky spát,

nechat si sen o tobě zdát.

Láska má skončila v temnotách.

 
 

Děti copak jsou?

1. srpna 2010 v 22:38 | Trixie7-Bublinka |

Děti jsou jako sluníčka, když se smějí.

Někdy zas jsou mráčky, pláčí když je něco bolí.

Nejkrásnější na nich je, že řeknu co si myslí,

jsou bezprostřední, nic neskrývají.

 

 

Toto je spíš úvaha než báseň.

1. srpna 2010 v 22:38 | Trixie7-Bublinka |

Celý život se učíme a jen na nás je, jak to využijeme.

Je to jako se životem, je na nás jak ho prožijeme!

Nemůžeme se vrátit a začít se učit,

od začátku a se životem je to stejné,

nemůžeme umřít a znovu se narodit!

Smutné je jak spousta lidí zapomněla,

jak by se mělo žít.

Ženou se za ziskem a to nejlepší jim mezi prsty utíká.

Přitom před sebou mají vzor ve svých dětech,

které vše přijímají bezstarostně a radostně.

Když si hrají, nehledí na to kolik času tím stráví,

je jim to jedno, prostě si hrají.

 

 

Něco krásnýho.

1. srpna 2010 v 22:37 | Trixie7-Bublinka |

Slzy mi stékají po tváři,

bolest mým srdcem proniká.

V očích se bezmoc odráží,

láska má ode mne utíká.

 

Láska je motýl, snadno uletí.

První je pusa, pak objetí.

Ta krátká chvíle s milovaným,

se snadno v bolest obrátí.

A než se naděješ jsi sám,

a na duši máš velký šrám.

 

Nač je nám vědění,

city a to co umíme,

když to vše správně využít neumíme.

Někteří si myslí, jak to vše ovládaji,

přitom však špatně s tím nakládají.

 

 

Něco pro nudu.

1. srpna 2010 v 22:35 | Trixie7-Bublinka |

V očích se odráží vše co v sobě nosíš,

zlobu, vztek, nenávist, únavu i lásku.

Myslíš si, že je to ukryté a to se mýlíš, 

v očích je vidět jako v zrdcátku.

 

Když s tebou jsem nic nevnímám,

jen na tebe se zadívám.

Jsi pro mě jako den a noc,

láska má nade mnou moc.

Chci připomínat si jen,

s tebou každý prožitý den.

 

Zdál se mi krásný sen,

tvé oči hřály mě celý den.

Ruce tvé hladily celé mé tělo,

ústa tvá laskala až to zabolelo.

 

Vždy když jdu spát na tebe myslím,

když vstávám s tebou se probouzím.

Jsi pro mě slunka žár měsíční svit.

Co ještě mohla bych po tobě chtít?

Hřeješ mně chladíš,

chvěji se touhou,

ať naše láska netrvá jen chvíly pouhou.

 

Láska je křehká, snadno se rozbije a slepit se nedá.

Musí se o ni pečovat, jako květinu jí něhou zalévat.

 

 

Srdce

28. července 2010 v 18:21 | Trixie7-Bublinka |

Ukryté srdce

Lásko má miluji tě nadevše,
začínám veršíkem a skončím košíkem
ve kterém je srdce mé ukryto,
aby tě nikdo neviděl,
až si ho od nás poneseš,
proto si jej vezmi až za tmy
potom v té tmě budete oba ukryti.

 

 

Život a smrt

28. července 2010 v 18:02 | Trixie7-Bublinka |  

jak je život těžký

Je těžké najít pramen,

který by mě občerstvil, 

a tělo mé únavou znavené,

tak obnovil.

Strom mládí vykvete,

a bez vody hned uschne.

Svíčka života pomalu hoří,

a s léty ubývá.

Jak žily jsme to zjistíme na konci svého života.

 

o smrti a životě

Když se narodíš o světě nic nevíš.
Učíš se jíst, chodit,

mluvit, číst a psát.
Chceš rychle dospělý být,

když dospěješ,

chtěl bys to zastavit.

Na konci svého života zjistíš,

že život byl krátký a ty umíráš.

 

Umřela jsem proč plakat, 

vždyť místo mě se někdo narodil 

a to je důvod jásat.

 

 

Čekání

28. července 2010 v 17:54 | Trixie7-Bublinka |  

Pocity při čekání na setkání.

Bez Tebe pro mě život smutný je a šedivý,
nejím a nespím jen počítám hodiny.
Do chvíle našeho setkání nás dělí jen krok,
však mě se to zdá jako rok.
Rok bez tebe je nekonečně dlouhá doba,
na ten dlouhý čas mě chytla zloba.
Ta zloba krutě svírá srdce mé
a povolí až se spolu sejdeme.